kreditko,

tak málotřídka je většinou výhra obecně. Ale stejně to, co popisuješ, je o lidech. Výhoda málotřídky je v tom, že je tam málo dospělých a ti musí úzce spolupracovat, takže musí být naladěni stejně. Plus musí být zvyklí individualizovat, protože učí najednou děti z různých ročníků. Většinou je výhoda malého počtu dětí. To vše zvyšuje pravděpodobnost, že to, co se u vás dělá, se tam dělat bude. Jenže jak to psaní v kabinetě, tak písemka místo ústního zkoušení a další a další věci, je jen o lidech. Já to třeba dělám taky, moje dítě na gymplu má tu samou zkušenost (to písemné zkoušení místo ústního, protože se moje holka extrémně stydí). Zrovna tohle by měly být samozřejmosti, to je podstata individualizace, o které se všude mluví, ne jen nastavení různé obtížnosti úloh apod. Prostě vytvoříš každému dítěti takové podmínky, aby se mu to, co má zvládnout, zvládalo co nejsnáz. Bohužel to komlikují dva zásadní nedostatky současné školy...jedno je počet dětí ve třídě (je mnohem těžší ty potřeby poznat, natož je pak uspokojit), druhá věc je známkování, jak se používá.

Zase tu bojuju u diktátu. Nedokážu dát pětku dítěti, které v diktátu zaměřeném na vyjmenovaná slova po S napsalo 9 slov z 10 správně. Jenže teoreticky bych měla, protože už u toho nezvládlo ohlídat velká písemna na začátku věty a znaménka na konci věty. Vyjmenovaná slova zvládlo, mělo by mít jedničku (v nejhorším dvojku), pokud sleduju, jak zvládá vyjmenovaná slova. Pokud bych měla sledovat, jak zvládá psát diktáty jako takové, tak samozřejmě nezvládá, ale tohle se prý zase hodnotit nesmí, protože diktát není učivo, ale forma....
V takhle nastavených pravidlech jsou prostě známky bariérou individualizace, pro děti je náročné, možná i nemožné, přijmout, že někdo má jedničku za výše popsaný diktát, zatímco oni už mají za pouhé dvě chybky v celém diktátě dvojku, protože ty chyby byly právě v tom sledovaném jevu. Ty děti se s tím většinou smíří, že to tak je, ale pochopit to, to už je moc.

Ale to už je povzdech trochu mimo a nemá to moc šanci na řešení. Já jen vím, že buď budu mít šanci to dělat po svém, nebo budu muset ze školy odejít, protože v tomhle se systému fakt přizpůsobit nedokážu .