Přidat odpověď
Jentak, ty to všechno popisuješ z pohledu dospělého. Já popisuju, jak jsem to vnímala jako dítě a nemyslím si, že jsem byla tak ojedinělá.
Prostě jsem věděla, že rodiče jsou dospělí a že jsou staří. Staří a dospělí znamenalo, že chodí do práce, vydělávají, mají děti - mně, bydlí bez rodičů a nechodí do školy. To mi fakt stačilo. Věděla jsem, že mají ten a ten měsíc narozky, postupně jsem věděla den, chodila vybírat dárek... Ale kolik jim přesně je, jsem věděla až když slavili kulatiny. Pak už jsem to odpočítávala, když jsem chtěla. Ale taky jsem si to ne vždy pamatovala, jestli mi bylo 14 nebo 15, když měl rodič 40. V sedmi nebo deseti letech jsem to neodpočítávala, protože jejich třicetiny jsem si nepamatovala vůbec.
Co je na tom tak nenormálního, nechápu.
Pokud jsem v 7 letech viděla jejich fotky, tak jsem fakt nepobrala, že jsou nějak výrazně mladší. Bavím se teda o fotkách ze svatby.
Jestli si jako dítě poznala, že mamince na fotce ze svatby je podle obličeje 25, ale ve skutečnosti už je jí podle obličeje 32, tak jsi byla génius.
Předchozí