Vidím, že jsem tu v těžké menšině, ale já to nerada dělala. Teď už je synovi 12 a vstává později, ale dřív jsem to brala tak, že o víkendu je konečně čas na dlouhé, klidné, společné ráno, které bych si nerada nechala ujít jenom proto, že jsem ospalá. Vždyť jsou ti kuliši ráno tak slaďoučcí. Bylo by mi ho líto, kdyby musel vstávat sám a ještě víc by mi bylo líto dítěte, které když přijde probudit ráno rodiče, dostane sprďana, že takhle teda ne.