To je hezký popis
je to hodně o dětech - jak temperamentní jsou, jak "tvrdohlavé", ale i o mámě - jak umí zvládat krizovky, jak se cítí unavená... Nemám teda dvojčata, ale jak jsem už psala jinde - kluky po roce, taková prostě skorodvojčata
- starší v roce sice už tři měsíce chodil, ale jinak ještě moc samostatný samozřejmě nebyl. Takže bylo období - kojím a starší si se mnou číst nechce, radši leze na linku, později jednoho krmím, druhého dokrmuji, misky lítají...., jsem se tomu tak průběžně přizpůsobovala prostě. Někdy na hlavu, jindy míň...
Nejhorší období - ve smyslu nejvíc náročné a taky nejvíc nebezpečné - to bylo při pohybu venku v období, když už chodili a chtěli chodit oba, začínali oba v devítí měsících, takže ťapající ani ne roční a k tomu lítající ani ne dvouleťák, který na zavolání stůj naopak ještě přidá...to bylo období fakt o nervy. Ale momenty, které byly a jsou super, jsou - třeba, když se sami od sebe domlouvají, že na sebe budou bafat, hrají si, přitulí se k sobě, půjčují si něco... Jinak rivalita funguje, takže i řevu a bojů nemálo....