Podnikala jsem kde co, abych měla pocit vlastního rozvoje, ale zpětně vidím, že to k ničemu moc nebylo, apíš mi to pomáhalo v tom konkrétním čase. Učila jsem se jazyk, pracovala z domu, ale nebylo to nic, co by mě zásadně pounulo jinam.
Studovat jsem chtěla moc, bohužel jsem nikdy neměla žádné hlídání a manžel si dovolenou brát nemůže.

Myslela jsem, že po 6 letech budu na mateřskou vzpomínat s nostalgií, ale pořád mám to období v mlze šíleného nevyspání, nemožností si odpočinout při nemoci.
Mrzí mě jen to, že jsem si neužila mateřskou volnost, kdy člověk může s batoletem všechno podnikat - ve 2 letech starší se narodil mladší a ve 2 letech mladšího jsem šla na plný úvazek zpátky do práce.
Ale tenkrát mi to přišlo ideální, kdybych byla domá dýl, stejně bych si neužívala dětí vymýšlela "jak se rozvíjet."