Tuten, jo, vzpomínám na to ráda, byla to celkem pohoda
, náročnější byl tedy ten první rok, než si to tak nějak sedlo, syn nejdřív vůbec nepil, byl hodně dráždivé neklidné a ubrečené miminko, prvních pár měsíců jsem ho pomalu nesundala z rukou, moc toho nenaspal a když byl vzhůru, tak vyžadoval absolutní pozornost, ale někdy po tom roce si to trochu sedlo, dalo se toho pak s ním i víc podnikat a už to bylo fajn...když jsem šla v jeho 3 letech zpátky do práce, tak mi to bylo docela líto...ale zase na druhou stranu to byl fajn pocit, že jsem byla pár hodin denně někde, kde za mnou pořád někdo nestál a nechtěl po mně pořád něco...