Když jsem byla já dítě, tak nás taťka opravdu hlídal tak max. 2 hodiny, když byla mamka pryč dýl, obvykle s námi šel ke své mamince, případně nás tam i nechal. Nevadilo to myslím vůbec nikomu, my děti jsme babičku milovaly, taťka měl své pohodlí, babička byla v invalidním důchodu a brala pomoc s vnoučaty jako samozřejmost (dost toho myslím měla jenom o prázdninách, když jsme tam byli všichni 3 najednou týden v kuse) a proč by to mělo vadit mamce, to nevím. Alespoň jsme nenadělali bordel doma My měli obě babičky ve stejném městě (malém), kde jsme žili, takže prostě ta pomoc se nabízela. Můj manžel (a i manžel mé sestry i můj brácha) se o děti dokážou postarat od malička, včetně přebalení, mimo kojení, samozřejmě. Já mimo domov na víc dnů nikdy moc nebývala, vlastně snad jen 2x na 4 dny za celé mateřství, a to tedy opravdu k nám přijela tchyně Manžel by to určitě zvládl i sám, jen by byl po mém příjezdu možná byt vzhůru nohama a nejspíš bych musela předem něco navařit alespoň pro dítě (mladší dítě), takhle to pro mě bylo výhodnější a rovněž byli všichni spokojení. Můj pobyt mimo domov přes jednu noc zvládl manžel vždycky v pohodě. Obě babičky by pomohly, ale žijí dost daleko. Bratr má tchyni "přes dvůr", takže ji rád využije, aby to měl pohodlnější. Kdyby ale měl děti vézt byť 8 km k našim, tak to si je raději pohlídá sám