Mám podobnou maminku a nečekám, že se něco změní. Je ale zlatá. Např.dnes. Dcerka od včerejška střevní chřipka, já v práci nevim, kam dřív skočit, od ledna se motáme v nemocech. Už jsem nevěděla, jak to udělat. Maminka ráno skočila na vlak a přijela, 100 km to k nám má. Naložila jsem večer maso, aby si ho jenom v poledne hodila na pánev,ale ona nás přece nebude vyjídat. Naopak přivezla ještě tunu jídla nám. Říkám jí, mamko, měj se trochu ráda, sebeobětování má své hranice.Jako když hrách na stěnu házím. Miluju jí