Taky to máme v rodinné anamneze, u mužů. A většinou jsem se s tím tak i setkala, jak v širším okolí, tak vlastně i profesně jsem měla párkrát možnost vidět lidi (to teda ty, co se jim nepodařilo dokonat to) nebo slyšet o tomhle v rodině od jejich příbuzných...

Vlastně to není vůbec poprvé, co jsem se takhle setkala s pojmem sebevražda, jen asi opravdu tím, že i mě to období na dlouhotrvajícím rodičáku na ryzím venkově, kdy z okna vidím pasoucí se kdeco - často s dětmi koukáme dalekohledem na muflony, místo naplnění spíš deptá a že jsem měla z paní podobný pocit, tak tím mě to tak vzalo...

Zřejmě měla pocit, že aspoň těm dětem tady nebude tak zle, díkybohu...

Dočtu později, díky všem za reakce. Je to prostě život.