Dadyno,neber se takhle vážně. V podobné situaci jsem byla taky,kdy jsme se přestěhovali kvůli možnosti bydlení do hrozných čudů do polorozpadlýho baráku k tomu,bez vl.vody,na to se narodily hned 2 děti,rodiče každý 80 km od nás, byla tu jen stejně stará sousedka,ovšem jiné krevní skupiny,takže zase nic.Net,telefon-absence.
Přešlo "pár" let,děti vylétly z hnízda,my se sice přestěhovali k městu už do pěkného nového domečku,ale jsme tu zase sami dva smužem.Prostě žijem pro sebe,máme si pořád co vykádat, nejsme z těch,kteří by nějak někam nakonec vůbec zapadat chtěli,jaksi pro to nemáme důvod nebo povahy.Nějaké známé když potkám,pokecáme na ulici chvíli a tím to končí,dál jdeme svo vl.cestou. Občas se sejdeme se známými či jedněma příbuznýma,alee ty jsou všichni odjinud.

A vůbec je nás takových mnohem mnohem víc.V určitém,mladším věku mi to vlastně taky vadilo,ale dnes už to fakt neřeším,naučila jsem se žít bez stálé přítomnosti či blízkosti nějaké kámošky.