Tak jak jsem tu uz mockrat psala, od 60. let se u nas vseobecne a automaticky tyka kazdy kazdemu, bez nejakeho dohadovani.

Ve skole jsem na jeden kurz jazyka mela jednu Rumunku meho veku. Rumunka se vzpouzela mi tykat a rikat mi krestnim jmenem, ze se to nehodi, kdyz jsem "profesorka". Ja ji tykala. Jazyk umela celkem dobre, ale jen mluvit, Pracak ji na kurz poslal, protoze ztratila praci. Sedi takhle nad sesitem a vola: Pani Eudo! Potrebuju pomoc.
Ja zrovna vysvetlovala neco jinemu, rikam Okamzik.

Ona Pani Eudo, ja nerozumim. - Okamzicek.

Do hajzlu k.rva pani Eudo, ja vaznu! Mne to do p.dele vazne nejde! (=sprosta slova pisu v prekladu na urovni sily).

Vsichni jsme ztuhli, ucastnici muzskeho rodu ruznych arabskych narodnosti ztuhli a zirali na ni, ona gumovala, pak zvedla hlavu a rekla: Co je, volove?

Zirali na mne, ja na ni, ona se usmiva a povida: Tak uz mate cas, pani Eudo?

Ja ji rikam: Ty mi nechces tykat, ze se to nehodi, a pouzivas takovy vyrazy - to myslis, ze se hodi? Ona nechapave cuci. Jaky vyrazy??? Tak ji je opakuju. Ona krouti hlavou - jako co? Takhle mluvej prece vsichni! Zeptala jsem se ji, kde pracovala, nez prisla o praci.

V tovarne s muzskym osazenstvem. Jazyk za par let pochytila vcetne vsech roztomilosti, kterymi se panove uctivali.