Přidat odpověď
Tak poděkování je přece úplnej základ, kdybys pro někoho něco udělala a on Ti neřek ani "děkuju" (i kdyby mu to situace bez problémů dovolovala), tak by se Ti to asi moc nelíbilo.
A je pravda, že z tohohle důvodu to trochu formální je. Trochu mi to připomíná situaci, kdy řekneš dítěti, který Ti ukazuje obrázek "to je hezký, jsi šikulka", přičemž to velmi často znamená, že je to jen fráze, která "se tak říká", přičemž ten obrázek vůbec nevnímáš.
Zatímco když řekneš: "hele, toho koně/barvu trávy jsi fakt trefil", tak je vidět, že registruješ ten obrázek, což je asi tomu dítěti příjemnější.
Nebo taky moc nepodporuju teorii, že není nutný nikdy říkat partnerovi "mám tě rád", když to přece vyplývá z toho, jak se k němu chovám. Houby. Sice je fakt, že když se k němu budu chovat hnusně, tak to nenapraví ani deset vyznání lásky denně, ale jsem přesvědčena, že i když se chovám hezky, tak většina z nás to potřebuje aspoň občas slyšet výslovně.
A podobně jako když nám někdo třeba pohlídá dítě, abychom mohli jít do divadla, tak mi přijde trochu málo mu říct jen "díky, nazdar", ale cítím potřebu k tomu přidat i něco trochu osobnějšího, aby ten člověk viděl, že to nepovažuju za samozřejmost a jeho psí povinnost.
Předchozí