Valkýro, oslavný řeči jsem se naučila časem vést tak, abych nelhala a zároveň se neomezila jen na děkuji. Takovou svíčkovou jsem už dlouho nejedla! Ale chce to přemýšlet. I sebehloupější člověk je dost často citlivý na upřímnost a pozná, když to nejde od srdce. Z někoho padají oslavné řeči přirozeně, protože je i v jiných vyjádřeních barevně citově košatý a jde mu to od srdce nebo umí nasadit takový všeobecně bodrý tón ať mluví o svíčkové nebo o svém dítěti. Já taková nejsem, takže musím volit slova, jinak mě to z vlastní pusy tahá za uši, a moje vnitřní napětí mě prozradí. Navíc sama vidím, když ten druhý to napětí cítí a rozhovor začne být takový křečovitý.