Přidat odpověď
Valkýro, možná "bílá lež" není přesný, protože chválit něco, co se mi ve skutečnosti nelíbí/nechutná mi, mi přijde už přes čáru, ale pojímám to v podstatě tak, že každej, kdo si dá práci s tím, aby kvůli mně udělal něco navíc, si zaslouží, aby to bylo náležitě vzato na vědomí. Takže se snažím pochválit to, co pochválit s čistým svědomím lze.
To chválení jídla, které člověk (skoro) nejedl: představuju si, že třeba přijedeš jako studentka z koleje na návštěvu k babičce, a babička Ti navaří, co umí nejlepšího, protože je to její "jazyk lásky". Ty zrovna držíš dietu, takže se nehodláš nechat nacpávat, ale pokud jenom stroze odmítneš, tak babička, kterou máš ráda a uvědomuješ si, proč navařila, bude smutná. Aby sis nechala třikrát přidat nepřichází v úvahu, protože dietu si taky zruinovat nehodláš ani pro dobré vztahy v rodině, takže co Ti zbývá? Máš před sebou složitý diplomatický oříšek. Babička chtěla prostřednictvím jídla říct "mám Tě ráda", a Ty to musíš zařídit tak, abys jí dala patřičnou zpětnou vazbu (že Ty ji taky) a zároveň se kvůli tomu nemusela přežrat k puknutí.
Myslíš, že v takové situaci není trochu toho herectví na místě (dlouze chválit jídlo a hodně o něm mluvit, ale ve skutečnosti si vzít jenom dva knedlíky)?
Předchozí