Musím se zastat Zerat. Já si myslím, že ona by v kontaktu s pozůstalými nebo někým, kdo je tou situací ovlivněný, určitě akcentovala něco jiného a snažila se potěšit - to se vzájemně nijak nevylučuje. Přesto je rozdíl, jestli někdo umře na rakovinu nebo spáchá sebevraždu. Já sama jsem u sebe zažila potíže jen mírné a bez sebevražedných tendencí, ale představuji si, že vzhledem k lidem, kterým by to ublížilo, bych projevila úsilí se s nemocí porvat. Dát šanci lékům nebo elektrošokům, čemukoli. Je mi jasné, že na to pod vlivem nemoci nemusí mít ani sílu, ani motivaci, atd. Ale sebevražda matky malých dětí je taková tragédie, že člověk se snaží najít, co tomu mohlo zabránit - a stejně tak iracionální je hledat vinu u sebe (kdybych s ní prohodila pár laskavých slov...), jako se zlobit na sebevraha. A jestli Zerat nějaké potíže s depresemi měla, i když naštěstí ne tak vážné, je jen dobře, že sebevraždy z deprese odsuzuje. Neznamená to, že by řekla jejím dětem, že ta vaše máma teda byla pěkný sobec, bůh ví, jestli vás vůbec měla dost ráda - tak to určitě není myšleno.