Pruhovaná, tak to určitě nemyslela. I přes ty páchnoucí epizody jí prostě vonět nepřestal, ne že voněl, když zrovna nevoněl. Podle mě to má většina žen i u dětí. Asi žádná z nás by neřekla, že jí obsah plíny vlastního robátka voněl, ale ta láska k dítěti zpravidla způsobila, že i když to páchlo, tak jsme pořád viděly tu růžovou prdelku a pocit lásky (a povinnosti) ten smrad nějak utlumil, zatlačil do pozadí. Aspoň já to tak měla a když se někde rozbalilo cizí dítě, tak jsem prchala, to mi přišlo k nevydržení.