Wer, u nás to tedy syn nijak zvlášť neprožíval, že by byl jako nějak natěšený na zápis, že už je velký, že byl u zápisu a je předškolák...spíš se ptal, proč tam musíme, později v obchodě při výběru aktovky na můj dotaz, jestli se mu líbí a jak se s ní cítí na zádech, se mi dostalo odpovědi "jo dobrý,...tak už jdeme...?" Doma stála aktovka prakticky netknutá od té doby až do září. První školní den malinko prožíval víc, ale celkově měl přístup "když už tam musím, tak tam teda půjdu, no...". Jako ve škole je v podstatě spokojený, je jedničkář, ledacos ho i baví, ale žádné velké nadšení, že půjde do školy, se nikdy nekonalo... Řekla bych, že my jsme to prožívali víc, než on