Tak to já mám ve třídě od každého alespoň jeden exemplář.

A mzslím, že to dělání radosti není ve smzslu k rodičům, ale spíš že ta práce učitele je u nich nejvíce vidět při nejmenší námaze. Snad v každé třídě je takové jedno, dvě děti a bývají pro učitele tím světlým bodem, když už třeba klesá na mysli, když se třeba něco nedaří.

Neznamená to, že ostatní děti nemohou udělat radost. Učitele těší pokrok kohokoliv, dokonce ten vydřený v jistém smyslu víc, ono učit samé bystré děti dělající radost by byla dost nuda, a tu míněnou radost by to nejpíš ani nepřinášelo, ale u těch nadaných, co s nimi vlastně není žádná práce a všechno jim jde samo, je to prostě jiné. Člověk se raduje, že je tam má, i když vlastně na nich a na jejich výsledcích má nejmenší zásluhu .

V psychologii zase existuje jedno dělení dětí podle temperamentu na snadno vychovatelné, obtížně vychovatelné a pomalé. A také to neznamená, že u těch prvních je to bez práce, u druhých marná dřina a třetí že jsou hloupé....když člověk zná charakteristiky jednotlivých tzpů, tak je až neuvěřitelné, jak moc to sedí a jak snadné je pak zařadit většinu dětí do těch typů. A je určitě dobré o tom mít potuchu, protože když se pak s dítětem pracuje podle jeho potřeb vyplývajích z jeho typu, je všechno o dost snazší.