To, že jsou "jiní", se může projevit i v dospělosti. Četla jsem velmi zajímavý příběh o neskutečně nadaném matematikovi. Vynikající matematik, patřil ke špičce v oboru, řešil nejtěžší matematické problémy, učil na prestižní vysoké škole. V praxi si neuměl namazat ani chleba, pro život absolutně nepoužitelný. Přesto si ho našla žena, výborná hospodyně, která se o něj starala doslova jako o malé dítě, protože on si snad neuměl oblíknout ani ponožky. Po její smrti za několik dnů nepřišel do práce a nepřišel celý týden. Kolegové ho začali hledat - a našli ho doma, jak sedí na židli, polooblečený, ale už mrtvý. Protože si neuměl namazat ani chleba,, po smrti manželky umřel na té židli hlady.
Jeho jméno si už nepamatuju, ale byl spolupracovníkem Einsteina a učili spolu na stejné vysoké škole v USA.