umím si představit (jakože tomu rozumím) obojí. Jsem z vyloženě ateistické rodiny, roky jsem vnímala smrt, tak jak předpokládáš u ateistů, ano nic pak není, neměla jsem s tím problém.. nějaký rok mě oslovila víra, chodila jsem na katechismus, rozumím věřícím lidem (do velké míry, oni také lidé věří různě a různým věcem, byť jsou to třeba vždy křestané a katolíci), chápu jejich jistotu a klid a nebojení se smrti.. a teď jsem na té cestě mezi, totiž po jednom zážitku si myslím, že po nás nezbyde jen ten prach, a mám jakýsi pocit, že spíš to nic pěkného nebude než bude.. tak věřím, že časem si to ještě ujasním