Je asi celkem přirozené obávat se (více či méně) jakékoliv nové zkušenosti, a smrt je hodně nová, hodně výrazná a hodně nevratná zkušenost. Je přirozené chtít a snažit se zůstat na živu, protože jsme tu zakotvení a zvyklí, máme tady citové vazby. Takže spíš než že se bojíme, prostě ještě nechceme tohle všechno ztratit. Vždyť jak je těžké, když nám zemře někdo blízký. Když zemřeme my sami, ztratíme všechny blízké najednou, a není snadné si představit, že v tu chvíli s tím budeme smíření. Další věc je strach z umírání - z bolesti a utrpení.

Jestli je kdo věřící nebo ateista nebo co jiného, v tom nehraje roli, tohle budou mít všichni plus mínus stejně. Snad možná jogíni, mystikové a jiní osvícenci mohou mít ke smrti neutrálnější přístup.