Dělá se z toho tady zase moc velká kovbojka... Prostě člověk se postupem času mění a přizpůsobuje situaci (studia, práce, společné bydlení, jedno dítě, dvě a více dětí...) Od toho se odvíjí jeho dělení času "pro sebe" a času "pro rodinu/partnera". Mně přijde celkem jasné, že o přibývající děti a povinnosti by se měli partneři podělit. Je asi jedno, jak si to určí (třeba Máňa bude chodit 3x týdně na břišní tance a Pepa zase každý večer na hodinu běhat a budou oba spokojení a budou se pak s radostí věnovat sobě a dětem), ale těžko se může budovat plnohodnotný vztah s někým, kdo nepřeskočil s jedné fáze do druhé (a žije tak, jak byl zvyklý, když ještě neměl žádné závazky). Přijde mi, že se dneska strašně řeší individualita, ale hodně lidí má problém (sou)žít s druhým člověkem, protože se to vlastně nikdy nenaučili. Takže myslím, že "koníčky" jsou tu jen problémem podružným.