Cairo,

já si myslím, že tohle je přesný - omezení v něčem, co má rád, vnímá úkorně KAŽDEJ. Je logický, že pokud někomu koníček za bezdětna vyplňoval veškerej volnej čas nebo jeho většinu, tak to bude muset při tak velký změně situace, jako je narození dítěte, nějak přeuspořádat.

Rozumnýmu člověku je jasný, že když do svého života "pustí" tak velkou změnu, že nebude možný, aby dělal pořád všecko stejně jako předtím. Určitě je možná spousta modifikací a kompromisů, aby se nemusel vzdávat něčeho, co miluje, úplně, ale trvat na tom, že všecko bude pro mě "jako předtím" za tu cenu, že ty změny, který já nejsem ochotna udělat, bude muset udělat partner, je jeden z největších podrazů, který si umím představit.

Pokud má někdo potřebu jet si pořád jen po svý koleji, tak se prostě pro partnerství a rodičovství nehodí a neměl by do něj vstupovat, minimálně dokud to nepřehodnotí.

Myslím, že i v partnerství a rodičovství je prostor na "to svoje", i když je víc omezenej, než kdyby to člověk provozoval jak svobodnej a bez závazků. Takže vyžadovat "odteďka už nebudeš dělat krom rodiny nic, jen sedět doma" je nesmysl, ale chtít trávit většinu času mimo rodinu je taky nesmysl (proč si ji pak pořizovat)? a navíc to pak odsoudí k tomu "krom rodiny nic, jen sedět doma" toho partnera, a to je sprostý.