Zetko, Ty jsi živá ilustrace jednoho z Murphyho zákonů - neodpovídají-li fakta teorii, je nutno je (ta fakta) zavrhnout.

Platí to jak v případě gramatiky (kdy se místo abys uznal, že máš něco fakt blbě, když to opravdu špatně máš, rozčilíš na toho, kdo tě na to upozorní, a sprostě mu vynadáš), tak v případě toho, kdy si upravuješ definice pojmů, které jsou evidentní, dle toho, jak by se to hodilo tobě, aby to bylo. Což je taky evidentní nesmysl, ale když tě na to někdo upozorní, reaguješ útočně.

Já si skutečně nejsem vědoma toho, že bych ve tvém nebo kohokoli jiného případě lhala tím, že bych úmyslně tvrdila, že ten člověk něco řekl, přičemž to nebyla pravda. To, že možná něco jinak pochopím nebo se spletu, je klidně možné, ale to bych tebe musela nazývat lhářem pořád, protože se mi jeví, že moje výroky také dost překrucuješ. Přesto to nedělám, protože si myslím, že je dost prostoru pro to domnívat se, že je jen chápeš jinak, než jsem to myslela.

Ani v případě Monty si nejsem vědoma toho, že bych lhala. Ty máš ovšem "vlastní" definici lži, pod kterou se to možná "vejde", ale to v žádném případě neznamená, že by to tak bylo.

Ještě kousek wiki:


"Omyl nelze chápat jako lež. Pokud si mluvčí není vědom, že pronáší nepravdu, nelze ho označit za lháře; to platí i v případě, kdy je jeho výrok zjevně nesmyslný - můžeme pak pochybovat o jeho intelektu, ale ne o jeho pravdomluvnosti. Samozřejmě platí i pravý opak - pokud mluvčí pronáší něco, o čem si myslí, že je to lež, pak lže, i když se později ukáže, že říkal pravdu."

A tím bych téma "lhaní" uzavřela, nebaví mě tvoje nesmyslné osočování, ale nebaví mě ani neustále se vymezovat proti někomu, kdo si myslí, že stačí, když si obecně platné definice (nebo zavedenou gramatiku ) předefinuje podle svého a to postačí na to, aby to tak bylo, PROTOŽESEMTOTAKŘEK, TAKTOTAKPROSTĚJE.

Ale ono to tak prostě není, a kdyby ses unadával a usprosťačil, tak to tak prostě nebude nikdy, akorát tím toho na sebe prozradíš víc, než bys možná chtěl.