Takhle to snad už dávno není. Na nevěru musejí být dva a určitě se nedá zobecnit, že chlap je svedený chudák a žena, s kterou je nevěrný, je potvora odvádějícího otce od rodiny. Stejně tak nevěrník nemusí být jen svůdce naivní chudinky. Život je pestrý a těžko kohokoli soudit bez znalosti konkrétního případu.

Nikdy neříkej nikdy, ale v mém věku už snad mohu říct, že si jen těžko dokážu představit, že bych si komplikovala život vztahem se zadaným chlapem. Pro mě je to nepřijatelné i eticky, ale nikoho a nesoudím, život je složitý. Znám případy dlouhodobých milenek ženáčů, které roky akceptovaly, že jsou "ta druhá" a nakonec skončily samy. To už spíš chápu nějaký ten nezávazný flirt či krátkodobý románek, kdy jde z obou stran jen o povyražení, i když já osobně na takové avantýry náturu nemám.

Co ale opravdu odsuzuju nekompromisně jsou nevěrníci (a nevěrnice), kteří nedokážou rozchod či rozvod vyřešit co nejcitlivěji vůči dětem. Samozřejmě se rozchod rodičů na děti zapůsobí, ale rodiče by měli na děti brát ohledy a snažit se jim situaci neztěžovat. To se týká opouštějícího i opouštěného.