a ještě tedy z toho co mi maminka občas popisovala jak musela hospodařit mi tedy nepřišlo že by se měli nějak extra výborně oproti tomu co mají lidé v podobných pozicích teď. Podobné historky tedy v dnešní době moc neslýchám.
Otec montážník, matka SŠ zdravotník.

... Třeba že když šla na nákup musel a mít přesně spočítaný nákupní seznam, a zvažovala jestli ji vyjde osminka másla nebo čtvrtka másla.
... maso běžně nebylo k dostání, tuším 1 týdbně přivezli, a stály tam na to frontu babky už od rána. (jak se k masu dostali běžní pracující vlastně netuším), ... a tu frontu před masnou si pamatuji jak tam stáli když jsem šla ze školy.
... v dětství jsem měla za to, že pomeranče, mandarinky a banány je ovoce zimní, neboť jen před vánoci se v našich obchodech vyskytoval. Ne však v našem městečku, vozila jsem ho jako středoškolačka sourozencům z Brna, kdy jsem musela vystát megadlouhou frontu z Ovocňáku snad až na Českou. Jo a na jeden nákup byl limit jeden ten sáček mandarinek a pár banánů, tak vzhledem k 3 sourozencům jsem to já hodná sestra stála 2x. Ale stejně byly jen o vánocích
... že nebyl k dostání toaleťák nebo vložky, to si pamatuju (taky jsem to vozila když se zadařilo z Brna)
... o telefon jsme měli zažádáno několik let, dostali jsme ho až mi bylo 14, k velké radosti rodičů že mi mohli aspoň volat na intr a já se dovolala domů kdyby mi třeba ujel večer autobus nebo tak něco
... na anabázi ohledně nákupu vozu Škoda 120 LS zde není dost prostoru

no někdy neškodí si ty úžasné doby našeho dětství připomenout

rozumněno - nestěžuji si na něj, děti si šťastné dětství dokáží užít v různých časech. Ale adorovat to z pohledu (resp. nadhledu) dnešního dospělého to tedy nedokážu.