Podle mě záleží čistě na tom, za jakého úhlu se na to či ono podívám. Přijde mi, že naše děti jsou často ochuzené o dětství - lítání od rána do večera venku, čtení knížek ve velkém, vyšívání, háčkování, pletení, šití tím, že více času stráví u mobilů, televize, počítačů, tabletů. Jasně, že to nejsou všechny děti, ale je to častý problém.

Na stranu druhou každý jsme byli jiný. Já a ségra jsme byly jako bychom ani nebyly sestry. Já neustále v pohybu, pořád někde venku, pořád s dětmi... moje ségre více méně pořád doma, jen pletla, vyšívala, háčkovala, šila, četla...
Já mám děti dvě a jsou jako přes kopírák - jedna by chtěla být pořád s dětmi, řádí se spolužáky po maloměstě, prozkoumávají zákoutí, chodí si nakupovat... a druhá je spokojená hlavně s námi a doma.

Co si myslím, že mě poznamenalo podle naší puberťačky je to, že pořád srovnávám a nechápu, že pokrok šel vpřed. Takže ona nechápe, proč lamentuji, že ona má problém i vyklidit myčku a já jí zdůrazňuji, že my jsme denně strávily hodinu minimálně u dřezu mytím a utíráním nádobí. Mytí podlah tenkrát a dnes s mopy Vileda... to také nejde srovnat...

Jinak také jsem za komančů chodila na x kroužků - zdravotník, pěstování, aerobik, ping pong... mohla jsem to libovolně zkoušet, končit, přecházet... přišlo mi to lepší. Jinak ZUŠ se platila myslím i tenkrát... jinou výhodu v dříve a dnes nevidím.