Anni, kdyz jsme jeli na prvni dovolenou s manzelem tady v r. 1972, nechapal, proc bych mela vsecko zacit zarizovat uz prakticky v lednu. Vsechna viza do Cs. pasu, ktera trvala pro jedno par tydnu. Prejizdeli jsme hranice mezi Italii a Francii a na hranicich nas odkyvali stranou, kde jsme sedeli par hodin s miminem v aute. Pak vylezl policajt a prohlasil, ze na jejich hranici nejsem vedena a tim padem tudy nesmime prejet. Vraceli jsme se vecer kolem 100 km na uvedenou hranici, kde jsem musela vylezt a odpovedet na plno otazek, proc jsme se v Italii snazili preject nekde jinde, kde jsem nebyla registrovana. O cemz jsem nemela vubec tuseni.

Behem letz mi Spanelsko odmitlo dat vizum. Vyzadovali potvrzeni od banky, ze mam na prepocet ca 200 DM na DEN a adresu hotelu (=vyplnila jsem, ze budeme kampovat), a potvrzeni od zamestnavatele, ze nejsem nezamestnana. Odpovedela jsem, ze kazdej mistni narkoman dle jejich smluv se Skandinavii muze jezdit kam chce. Pas mi bez odpovedi poslali.
Francie mi odmitla dat vizum, ze mi ho nedali Spanele. Na otazku proc, kdyz tam ani nechci, taky neodpovedeli.
Vyslanectvi BDR mi ztratilo pas. Posilali si ho z konzulatu na konzulat, az nikdo nevedel, kde je.
Zeme meho muze mi odmitla dat povoleni vjezdu na navstevu pribuznych.
Mistni zeme odmitla dat vizum moji mamince na navstevu sem, ackoli mela vyjezdni dolozku, doklad notarem potvrzeny, ze ji financne zajistim, jezdila sem kazdy rok.

A dalsi, daleko vaznejsi problemy.

A to proste proto, ze jsem porad byla obcan CSSR, ackoli jsem tam leta nezila a mela mistni stale povoleni pobytu, vyjezdu i navratu sem, celou rodinu, ktera tady zije a ma jine obcanstvi.

Muzu te ujistit, ze jsem cela leta tady bud studovala nebo byla zamestnana a zivila se bez jakychkoli problemu nebo styku se socialem a pod (Krome toho, ze jsem pro ne urcitou dobu i pracovala).

Proto mne vzdycky nadzvedne to litovani se, jak kdo nemoh cestovat kvuli tem komunistum.