Monty, ovšem vaše škola je fakt náročná (na domácí práci).

Moje děti na základce na prvním nedělaly doma skoro nic (nebo jsem o tom nevěděla), a na druhém stupni (respektive v jejich případě 8lg) se jedno dítě učilo hodně (dle mého nadbytečně) - klidně i hodinu denně, druhé skoro vůbec.

Volný čas pak téměř všechen trávily tak, jak chtěly, zcela nenuceně, volně - věnovaly se svým zájmům, denně z toho část byla v kroužcích.

A ano, vozila jsem je sem a tam a o víkendech někam fakt dost, všední dny je (rádi) doprovázeli i prarodiče, kteří s nimi tak byli v průběžném kontaktu (ony i cesty mohou být cíl).

Rozhodně toho nelituji. Nebyl to ztracený čas ani peníze, naopak.

Obě děti mají v dospělosti ze svobodného a (pra)rodiči podporovaného pěstování-rozvíjení svých dětských zájmů užitek, a to jako bonus k tomu, že je to bavilo (baví).

- skvěle si kroužky užily v dětství
- mají z nich přátele
- morálně-volní návyky
- konkrétní dovednosti a znalosti

prostě fakt přínos.

A jo, začaly "kroužkovat" již v předškolním věku s něčím, něco jim zůstalo, něco změnily... samozřejmě postupně hledaly, co je opravdu baví, čemu se chtějí věnovat hlouběji, soustavněji, co si nechají jentak trochu, co opustí úplně...

Nám to vyhovuje. Nic tragikomického na tom nevidím, jen zcela seriozní a přitom pohodový přístup rodičů a dětí v zájemné dohodě a souhře k volnočasovým aktivitám.