Danulu,
jenže u tý dvanáctiletý už aspoň víš, jestli umí vzít tužku do ruky.
Nevím, já jsem asi vyrůstala v nějaký divný rodině, u nás se věci pro zábavu dělaly zadarmo a prachy se vrážely jen do toho, co mělo nějaký smysl. Priorita byla škola, na ostatní by člověk měl být talent. A když měla naše babička období, že dítě vláčela po naprosto nesmyslných kroužcích, neměla jsem pocit, že by tam byl sám, ty kroužky praskaly ve švech. Jen tady samozřejmě budou všichni tvrdit, že školkový děti nikdo do kroužků nevodí, nikdo jim neplatí výuku jazyka od dvou let, a u školních dětí je každej renesanční osobnost, která má desítky zájmů, který je potřeba rozvíjet.
Nikomu to neberu, ať si každý dělá co chce. Jen mne baví ten střet reality s virtualitou.