Přeju hodně štěstí, držím palce, co to jde.

Na zmatek v hlavě tu někdo dobře radí nemocničního psychologa - taky bych řekla, že by mohl trošku pomoct zklidnit ten zmatek. A transplantace jater, ač to zní děsivě, když se to najednou z čista jasna týká člověka samotného, pomáhá spoustě lidí a vrací je do života. Mám teda přímou zkušenost jen v širší rodině, teta po transplantaci je už dost let, je v pořádku a žije plnohodnotně, i když doba nemoci a potransplantační období bylo asi dost náročné.

Ještě jednou - alespoň touhle cestou, hodně sil!