"Vždyť když jsou dva smutní, tak to neznamená, že na společném kafi brečí a pak jdou společně spáchat sebevraždu. Vždyť se můžou domluvit, že jdou běhat, nebo cokoliv. Být v blbé životní situaci přece neznamená být rezignovaný."

Tak sebevraždu jistě ne, ale velmi často to nedopadne žádným běháním, ale právě tou rezignovaností. Tím chci říct, že existujou lidi, kteří jsou fakt destruktivní v tom smyslu, že jsou schopni si třeba hodinu do telefonu kamarádce stěžovat na zcela běžné životní situace (tedy není to tak, že by si stěžovali v nějakém akutním problému), a dělají to tak POKAŽDÉ, protože si ty problémy sami "vymýšlejí", respektive vnímají jako problém skoro všecko.

To je pak velmi náročné pro toho posluchače a vede to k tomu, že časem odmítne tím posluchačem být.