No jo, já si taky pamatuju na svou první láhev coly.

Myslím si, žeje sice pozitivní umět si vychutnat i maličkost (oproti tomu, že je člověk rozežranej a tý samý maličkosti si ani nevšimne, případně nadává, že je to málo/špatný), ale rozhodně to neberu jako nějakej klad oproti našim dětem.

Je to (když to přeženu) asi jako by si člověk v době hladomoru královsky vychutnal obyčejnej krajíc tvrdýho chleba, ale proto nebudu toužit po tom, aby se hladomor vrátil.