Můj manžel vyrůstal v Irsku, měšťák. Říkal mi, že jídlo byla bída...ze zeleniny zelí, tuřín, mrkev. Ovoce jedly jen holky. Bavíme se před érou globalizace. Měl jedny kalhoty a jedny školní. Na dovolenky se jezdilo po domovině. Týdně dostával kapesné a za to si koupil tyčinku Mars a plechovku Coca.Coly - to dostával v pátek. Doma maminka vařila taková obyčejná selská jídla. Děti chodily na plavání, manžel na koně, ale musel si to odpracovat. Kluci měli kola, manžel často dědil po bráchovi. V létě mohli jezdit na tábory, ale manžel nechtěl. V zimě se moc netopilo, bylo to drahé...když prý chtěl v noci na záchod, tak se snažil to vydržet, aby nemusel v tý zimě.Mimochodem byli střední třída. Když se bavíme o této době, říkáme, že jsme oba vyrůstali v cca stejných podmínkách...z manželova pohledu jsme na tom byli dokonce lépe - kvůli tomu, že jsme si pěstovali vlastní zeleninu a ovoce, měli prasata, kačeny, husy, slepice, vlastní vinohrad. Měli jsme ústřední topení (u babiček ne, tam se topilo v kamnech a potřeba se vykonávala na suchém) a i to auto. Jenže já jsem o 10 let mladší, takže za dalších 10 let, už bylo Irsko někde jinde.