Máme společnou péči, přes týden spí děti u táty, on je ráno hodí do škol, já je odpoledne vyzvednu, kluci teda už chodí sami, rozvedu po kroužcích, uděláme úkoly, jídlo atd., večer si je táta odveze, přes víkend spí u mně. Zatím nejsme rozvedení, protože mi to nechce podepsat, ale už to dořeším, abych měla aspoň nárok na nějakou hmotnou nouzi. Bydlíme kousek od sebe. Děti jsou spokojené, mají nás oba, tátu milují, ale už si občas i něco uvědomují, jakej je. Nejhorší to bylo v ten čas, co jsem se odstěhovala, byli strašně malí, vzala jsem jim dost jistotu, plus táta se strašně snaží, aby je na sebe nafixoval, takže bez něj dokázali být tak dvě hodiny, spát u mne nechtěli, na ubytovně to ani nešlo, bylo to tvrdý, ale dneska už v pohodě, máme hezké vztahy. Chlap mi zase až tak velké problémy nedělá, akorát mi teda nedává žádné peníze a nepřispívá na děti. Jinak jsem si myslela, že to s ním bude horší. Strašně se snažil všechnu vinu házet na mně, ale lidi kolem vidí, kdo se jak chová atd., takže jim moc bulíky na nos věšet nemůže. Jinak já jsem po celou dobu se snažila chodit po terapiích, netajila jsem, jak to u nás vypadá, takže jsem nakonec měla i nějakou podporu od lidí okolo, hlavně třeba ve škole, ve školce, u doktorky, mojí i dětské i na psychiatrii.