kanceláře máme opticky oddělené skleněnými stěnami, což je jen taková iluze, jelikož dveře máme neustále otevřené,musíme spolu komunikovat, půlka kolegů navíc neumí sedet u telefonování a tak pochodují sem a tam s telefonem na uchu.... v těch vypjatých dnech mi prostě zvoní mobil i pevná linka, bliká skype a nad mým stolem stojí kolega z jiného oddělení a gestikuluje něco....prostě úplný pavilon opic. Ale vím, že to takto není měsíc v kuse, většinou pár dní a pak se zase vynoříme nad hladinu a nadechneme.... Každopádně již to nedávám tak hladce obratce jako za mlada, do toho hormonální výkyvy v rámci cyklu.... Ale do Lexaurinu bych se na místě Peppy bála jít, to možná tak před resekcí osmičky nebo rozvodovým stáním.... zatím se tedy držím režimových opatření a říkám si , že nezachraňuji životy na JIPu ani neřídím letecký provoz a nikdo neumře pokud něco podělám...jde jen o stovky....tisíc...Eur ( ne mojich )