Libiku, radši budu snášet deset řvoucích mimin (který se jejich matka snaží uklidnit) než jednoho kuřáka.

A upřímná snaha se cení vždycky, nebo ty jsi snad seděla doma s dětma svázanýma do kozelce, dokud nebylo úplně jistý, že na veřejnosti nezapruděj? Myslím, že i Tvý děti musel občas někdo tolerovat, i moje, tak nějak si myslím, že by se z člověka po odrostu těch vlastních nemusel stát zapšklej páprda, kterýmu bude vadit každej hlasitější projev.

Mimoto myslím, že je velmi dobře poznat dobře vedený dítě, který rodič usměrňuje - takový děti fakt normálně NEOTRAVUJOU a myslím, že tolerovat to, že se občas projevěj hlasitějc než kámen, je skoro povinnost nás, kteří jsme si svoje děti z tohohle problematickýho věku už vypiplali a snadno se nám to tudíž vedou chytrý řeči.