Pan Bělobrádek si teda myslí, že jo. Já si jistá nejsem. Jednak každá z nás není sociální génius s vytříbeným citem pro lidi a jejich charaktery, jednak výběr je omezen a kompromis někdy nutný.
Znám příběhy, kdy muž překvapil ženu i široké okolí po deseti či dvaceti letech vztahu. Někdy se na změně povahy může podílet i nemoc, úraz, závislost.
Jedna kamaradka poznala svou životní lásku v 18-ti. Prchala od něj po dalších 24 letech s mladším školním dítětem a stredoskolakem. Prvních 15 let neměla důvod k nějakým obavám. Pak začal mít nějaké psychické problémy, že se mu nedařilo podnikání. Pomáhala mu všemožně. Že svého platu dotovala skomírající firmičku. Bylo to čím dál horší. Obviňoval, vyčítal. Jednoho dne se náhodou zjistila, že má vztah se svou kolegyní a pár dalšími. Odchod byl těžký. Stalking, vyhrožování. Přišla o všechno, de facto ho ješte živí. Kdyby neměla dobrou práci (a i toho novyho chlapa), tak nevím. A co mohla tušit ve dvaceti?