Já jsem se nikdy s žádným partnerem nerozcházela, ale s článkem v podstatě souhlasím.

Informace, co nevyhovovalo tomuto konkrétnímu partnerovi, je mi k ničemu - zásadně měnit bych se nehodlala a myslím, že to ani nejde.

Navíc si vlastně neumím představit, jak takový "rozchod z očí do očí" normálně vypadá, a obávala bych se přesně toho, co se v článku píše - že ze mě ten dotyčný bude lámat, co udělal špatně, a navalí na mě svoje zklamání, přičemž mně by to přišlo celý nekompatibilní a zbytečně zraňující mu to vykládat, protože kdybych s ním už nechtěla být, tak jakákoli takováto informace by pro něj byla zcela zbytečná.

(Co komu vadí má cenu řešit s někým, s kým CHCI být).

Jo a asi je rozdíl, jestli se s někým rozcházíš po půl roce a nemáte děti, a jestli odchází někdo od rodiny s dětma. V tom prvním případě mi přijde ten "duch" zcela v pohodě, v tom druhým by mi to přišlo dost sprostý.