Kudlo, to jo, ale zase mi přijde vůči tomu opouštěnému hrozně studené a necitlivé neříct nic. Prostě jen vycouvat. Myslím, že následné rozebírání lze utnout a omezit na nějaké dva tři důvody, aby to pro něj nebyl takový skok do prázdna. Nejsem příznivec frází, ale přijde mi lepší, když ten druhý aspoň napíše něco ve smyslu, rád jsem tě poznal, ale myslím, že se k sobě nehodíme. Potřebuju, čekal jsem něco jiného. I když to v podstatě ten opouštěný ví taky. A pak teprve mlčet. A ignorovat, pokud ten druhý má potřebu dokolo něco rozebírat. Ale vlastně nevím, v čem je to lepší. Asi protože já jsem rozebírací a přijde mi to divné na obě strany, neuměla bych se rozejít beze slov a rozchod beze slov by mě vykolejil více, než ten s uvedeným důvodem.