Source,

ne, to pochopit nemůžu a ani nechci, myslím si, že to je totálně slepá cesta.

Můj postoj je: já jsem já, jsem dobrá obecně, pokud pro tebe ne, smůla, hledej jinde.

Ani by mě nenapadlo se kvůli někomu v čemkoli zásadním měnit - buď mě chce takovou, jaká jsem, nebo smůla.

(Samozřejmě nemluvím o přizpůsobování v detailech, tam je to naopak nutnost, ale neumím si představit, že bych na sobě lámala cokoli zásadního kvůli jakýmukoli jinýmu člověku. A myslím, že je to cesta do pekel a i podraz vůči tomu druhýmu, protože ze sebe vlastně děláš někoho, kým nejsi, a dřív nebo pozdějc to musí vybublat na povrch. Myslím, že soužití s někým, kdo mě není schopen a ochoten brát takovou, jaká jsem, nemá žádnou budoucnost a nemá cenu to ani začínat, protože to dřív nebo pozdějc skončí s děsně nabitou pusou).