Tak jsem si to tu pročetla a musím taky přidat názor.

Myslím, že je vždycky fér vztah jasně ukončit, i když se jedná jenom o pár schůzek. Někdy totiž opravdu ten druhý nemusí vůbec tušit, že jiskra vzájemně nepřeskočila a může si dělat plané naděje či dokonce si vytvářet tragické scénáře. Jsou i tací, které tohle vyloženě baví, baví je takhle lidi vodit za nos. Stalo se to mé kamarádce, že přítel se přestal ozývat a ona o něj opravdu měla starost a on pak následně začal předstírat nemoc. Asi ho bavilo, jak mu to žere. Podle mě je to hnus největší.

Pokud se ale jedná o delší vztah, tak je opravdu někdy dobré a přínosné opravdu otevřeně si o tom promluvit. I nepříjemné věci se dají říct taktně, takže toho bych se neobávala. Nebo třeba člověk může věci vysvětlit v emailu. Všeobecně je prostě dobré znát, kde byla chyba, aby jí člověk příště třeba neopakoval.

Taky jsem párkrát nechala v mládí takhle vztah vyšumět, ale už bych to neudělala. Stalo se mi totiž, že takhle vyšuměl vztah po 3 měsících. Sice jsem z toho nebyla nějak zničená, ale byla to škoda. Jenže když jsem se dověděla ten pravý důvod, tak mi to bylo opravdu líto, že kvůli takové blbosti jsme se rozešli. Ślo totiž o to, že ten mladík byl panic a prostě se styděl přiznat a pořád tak nějak čekal, že na něj skočím. Jenže já byla podobně nezkušená, takže mi to nedošlo. Samozřejmě, určitě pak potkal někoho, kdo s tím takové cavyky nedělal a bylo to.