Ted nemam moc silu, alternativy jsem zkousela driv v ramci autoimunitniho onemocneni, neco pomahalo, neco min, neco vubec, ale pred dvema mesici jsem s kineziolozkou rozlouskla asi velkou cast problemu a mela z toho velkou radost.Jen to asi melo byt driv, telu dalo to tehotenstvi hodne zabrat a jatra uz nemaji sanci se uzdravit. Ja uz ted svymu telu moc nerozumim, sype se to a jedna potiz zpusobuje jinou, do toho leky, netroufam si... Casem urcite, ale ted to beru jako vynucenou lekci duvery. Nejen v lekare, ke kterym jsem vzd,cky byla dost skepticka, z nekolika spatnych zkusenosti. Ale ted jim proste verit musim. Tak verim. V panenku Marii, ve schopnosti doktoru, a taky v myho skvelyho muze a deti, ktery jsem snad driv usmernovala vic nez by se melo a brala na sebe zodpovednost za jejich chovani... Na to ted neni sila a je to snad dobre. Ikdyz je to tvrdy.