Myslím, že nezaškodí se v tomto bodu myšlenek - i s kvetoucím šeříkem za okny a dojetím z mláďátek na jaře - se na manžela tak trochu vys.at.
Neprožívat (furt), co prožívá on, co cítí, jak se mi to líbí, co mi to dělá, co tím On myslí, jaký je vlastně doopravdy...
Říct si - měla jsem kliku na fajn chlapa, měla jsem obrkliku na báječnou tchýni, vše jde jak po másle, tak budu vymýšlet, jak se věnovat nějakému zájmu, ne jen prožívat osobnost a hodnocení manžela. Možná tak před sto lety, ale i tak si nejsem moc jistá, končila pomalu vojna a ženy měly dost fofr.