Už trvá hrozně dlouho. Asi od chvíle, kdy chlap začal taxikařit, to bylo mladšímu 2 a teď je mu 8, další těhotenství bylo děsný, ty problémy, jak fyzický, tak psychický. Od té doby se to s..., pardon. Jediná pozitivní věc je to stěhování sem, za to jsem ráda, potíž je, že tu není práce a to fakt není. Když jsem před dvěma a čtvrt roky utíkala od chlapa, tak jsem si myslela, že se seberu rychleji, ale energie je čím dál míň, deprese čím dál víc a nevím, jak dlouho to ještě můžu vydržet. Aspoň je fajn, že mi nedělá chlap větší problémy, děti hlásily, že on je nakonec rád, že jsem od něj odešla. Teď je mi hodně blbě. Držím pěsti, aby se to u tebe spravilo. A u mně taky.