Jet či nejet?

Nejmladší syn by moc chtěl jet k moři, už jednou byl v Chorvatsku. Jeho dva starší sourozenci pojedou v létě k moři přes pojišťovnu, čtvrtý o moře nestojí. Takže se nabízí varianta, že bychom vzali jen toho nejmladšího a splnili mu přání.

Jenže mi naskakuje otázka - co tam to dítě bude dělat, bez sourozenců, na které je zvyklé? Moc se mi nechce trávit dovolenou s kňourajícím dítětem, že si nemá s kým hrát, nebaví ho to a nudí se. Navíc k tomu "nemám co dělat a nudím se" má zrovna tohle pachole sklony.
Pro mě to má i další rozměr, proč váhám - moře zrovna moc nemusím. Sama za sebe bych si chtěla u moře zalézt někam do stínu s knížkou, a ne se ráchat ve vodě, nebo blbnout na břehu. Na slunci vydržím chvilku, pak se mi začne dělat špatně, takže strávit celý týden hraním si s dítětem na slunci a ve vodě pro mě bude očistec (navíc při pohledu na ceny zájezdů). Napadlo mě se ještě poslat syna jen s tatínkem, ale obávám se, že by toho našeho mamánka asi po pár dnech přizabil.

Jaké to je, jet k moři s jedináčkem? Co tam vaše děti dělají? Jsem zvyklá, že se děti vždycky společně zabaví, ale když je dítě samo? Bylo by to asi Chorvatsko, takže stavění z písku padá. Ptám se nejspíš hloupě, pro spoustu z vás je to s jedním dítětem běžná dovolená, ale prostě jsem multi-matka, která netuší, jaké to je, mít na dovolenou jen jedno dítě, a nerada bych si na sebe volbou mořské dovolené ušila bič