V širším slova smyslu si můžeme za všechno ve vlastním životě. Velká očekávání a nároky mohou být příčinou, že člověk nevidí nebo odmítá méně lákavé nabídky, ale reálně se většinou člověk stejně ve věcech lásky nerozhoduje rozumem. To jsou nějaké podivné příklady, že by nikdy nechodila se SŠ. Kdyby potkala toho správného inteligentního SŠ, tak po něm skočí a ani si nevzpomene, že chtěla VŠ, protože to se zamilovaným stává, že se rozum vypne (v těch nedůležitých věcech a někdy i v těch důležitých). Úspěch v lásce je je nejvíce založený na náhodě, jestli člověk potká toho, do koho se zamiluje. A může si myslet, že se nezamiloval, protože nikdo kolem neměl správně "parametry", ale prostě se jen nezamiloval, protože nepotkal ten správný protějšek. Řešit svoje single starosti tím, že single sníží své nároky, to předpokládá, že dosud single vybíral jen rozumem a je tedy s těmi kritérii schopen pracovat, měnit je. Nejvíc mě v článku vytáčí zvažování strategií, zda a jak dát najevo zájem. TO je úplné peklo potom narazit na někoho, kdo na sebe nalamuje nějaká pravidla, ačkoliv by ve skutečnosti rád jednal podle sebe jinak. Takový člověk se chová nečitelně, zmatečně, vysílá rozporuplné signály.