na terapie nechodim, stehovala jsem se (s detma za pritelem, od sve rodiny 100 km, coz je taky tezke)...a zatim jsem byla u nove psychiatricky trikrat, je tezke se ji vubec jen dovolat, minule mi sestra rekla, at to zkousim, ze mi ji preda, kdyz bude mit cas, ale cee dopoledne se to nepovedlo, dnes jsem se chtela zeptat, jestli muzu prijet, ale mozna maji dovolenou, je vypnuty mobil... takze takhle rychle to bohuzel nefunguje, u te predchozi to bylo trochu jinak nastavene, ale zase ji to muselo dost vycerpavat...

ja treba ted jsem celkem srovnana, ale zitra rano se probudim(vstavam ve 4hodiny) a treba zjistim, ze ji je zle, tlaci me na hrudi, je mi slabo a co s tim, ceka na me ridic s pecivem, v 5 chodi lidi a abych ve 4 volala kolegyni, ze musi do prace, to je bby... patek je jediny den, kdy jedna chodi rano a druha az od pul 9, tak bych se s ni chtela domluvit, ze bych si to zitra vymenila, aby pak rano nebyl zbytecny prusvih...jenze takhle se zase bojim, jak zareaguje a co to se mnou udela, je to blby, ale ja jsem ted zavisla na tom, jak bude reagovat a to je hrozny!

Jinak o prazdninych musime vyresit aby to osm tydnu bezelo a do toho jsme zvladaly hlidat deti...bez nas to nejde, jedna nebo druha tam musi byt a brzo rano... kolegyne ma na srpen vyresenou skolku a ja mam deti v 1 a 2 tride, navic kluk od pritele...takze jsem ji rikala, jak je pro me dulezity to poskladat co nejdriv...no o to tak nejde, vzdycky se neco najde... jde o to, jak ja se s tim poperu