Já tomu tématu skoro nevěřím.

Nemám ráda typy lidí, co si rádi stojí vždycky za svým na just proti ostatním. Já, já, já, jenom já a nic a nikdo jiný mě nezajímá. Je mi u zadele, že kvůli mě zkazím výkon ostatních, které to baví, kteří se těší. Hlavně, že já mám svůj názor a nikdy nikomu neustoupím. Co na tom, že zkazím reputaci všem okolo, já nechci a basta.

Člověk by si měl stát za svým a nenechat sebou orat. Na druhé straně, všichni žijeme v nějakém kolektivu a pokud se nechceme navzájem pozabíjet, tak se musíme aspoň trochu občas vyjít druhým vstříc. Ve škole, v zaměstnání. Naučit se trochu rozlišovat situace, kdy mi ústup fakt uškodí a kdy naopak tím, že se trochu upozadím, tak pomůžu ostatním. A lidi by si měli vzájemně pomáhat. Možná, že by bylo dobré kromě zdravého sebevědomí taky učit děti i tomu, že se fakt netočí celý svět jenom kolem nich a jejich chtění nebo nechtění.

Ale fakt se mi nechce věřit, že téma je skutečné. Protože:
Syn dělá závodně nějaký jiný sport, je tedy sportovně nadaný, proč by měl zkazit ostatním, kteří na tom nebudou o moc líp výkon?
Vadí ti zmeškaná látka, za jeden den, co bude sportovat? Nebývá zvykem, aby se probírala kvanta učiva, když je ve třídě půlka dětí nebo třeba i míň. Vždycky to byl takový pohodový den pro ty ostatní, opakovala se stará látka apod.

Za nás každý i ten nejnadšenější šprt rád využil každou možnost jak se ze školy legálně ulejt a ti, kteří nebyli vybráni, tiše v koutku duše záviděli.
Opravdu nemůžu věřit tomu, že syn je tak pilný a zodpovědný a nechce jet jen proto, aby mu náhodou ve škole něco neuniklo. Není to třeba spíš tak, že ho ostatní spoluhráči mezi sebe neberou? Spíš bych pátrala tímhle směrem.