Ano, když to chceš slyšet, tak to s tou ochotou přeháníš.

Kdyby věděly, že jim to nezaplatíš, tak by to prostě nemohly udělat.

Osobně tedy si neumím představit situaci, jak by mě cizí dítě donutilo mu koupit něco, na co nemám/nechci mu to koupit. Pokud je někam posílám, tak jim dám prachy a ať s tím vyjdou, jak uměj.

Situace, že jim dám x peněz a oni se mi vrátěj, že jim to nestačí, mi připadá snová (ledaže bych já fakt neměla přehled o tom, co to stojí). To, že si dítě řekne "já jsem zvyklej na 3 kopečky, prachy nemám, teto kup" mi přijde od toho dítěte, pokud je starší šesti let, nevychovaný a vhodnej okamžik na trochu výchovy, že ten, kdo je hoštěn, si nemá co poroučet, co od hostitele dostane.

Dá se to samozřejmě zaobalit (teď si dáme každej jen 1 kopeček, protože za chvíli máme doma večeři), ale JÁ vytahuju peněženku, takže mám poslední slovo.

Chtěla bych vidět, jak si to dítě bude stěžovat, případně jak si pak budou stěžovat jeho rodiče. Že teta byla lakomá, protože mi sice ze svýho koupila vstupenku do zoo a limonádu, ale už jen jeden kopeček zmrzliny a ne tři? Dost směšný, ne? Sami by tím na sebe prozradili, co by asi moc nechtěli.

(Osobně si myslím, že pokud sami prachy moc neřešej, tak je to možná nenapadne, jako Tebe by nenapadlo platit kamarádce, kdyby Tvýmu dítěti dala kus chleba s máslem. Ale pokud by měla sama málo a řekla Ti to, tak by ses asi jako většina normálních lidí chytla za nos, ale holt by Ti to musela říct)).